Cílem předmětu je seznámit studenty s rozšiřujícími poznatky navazujícími na vzdělávací obsah předmětů zaměřených na obecnou didaktiku a pedagogickou psychologii. Učení je v předmětu představováno jako komplex neurofyziologických procesů probíhajících v různých částech mozku, který je chápán v duchu biologické fenomenologie jako autopoietický systém. Diskutovány jsou mechanismy paměti a učení a možnosti jejich pedagogického ovlivňování. Vědomosti o neurofyziologických procesech v mozku jsou dále aplikovány do pedagogické oblasti v souvislosti s individuálními charakteristikami učících se žáků.
Cílem předmětu je seznámit studenty s rozšiřujícími poznatky navazujícími na vzdělávací obsah předmětů zaměřených na andragogiku a pedagogickou psychologii dospělých. Učení je v předmětu představováno jako komplex neurofyziologických procesů probíhajících v různých částech mozku, který je chápán v duchu biologické fenomenologie jako autopoietický systém. Diskutovány jsou mechanismy paměti a učení a možnosti jejich pedagogického ovlivňování. Vědomosti o neurofyziologických procesech v mozku jsou dále aplikovány do pedagogické oblasti v souvislosti s individuálními charakteristikami učících se jedinců. Z toho důvodu bude zapotřebí danou problematiku zasadit do obecně didaktických otázek (taxonomie cílů, organizační formy, vyučovací metody, komunikace v pedagogickém procesu apod.) Během kurzu budou studenti seznámeni s přístupem autoregulovaného učení a nezbytnou složkou metakognice. Výuka zaměřená na podporu autoregulovaného učení a metakognice vede učící se jedince k rozvoji jejich základních kompetencí spojených s učením, s řešením problémů a samostatným tvůrčím uvažováním. Diskutovány budou i možnosti diagnostiky a metodologie způsobů zjišťování úrovně metakognitivní rozvinutosti a praktické cesty, které vedou k rozvoji a využití metakognitivního potenciálu učících se jedinců. Akcentována budou i související témata spjatá s psychologií učení (behaviorální model učení, paradigma J. Piageta, apod.)